Argumentace, místy až velmi důrazná, leč stále civilizovaná výměna názorů, občasné neshody, rozhodování, odpovědnost vůči občanům a hlavně přijetí kompromisů. To vše je náplní komunální politiky. Od prvotního setkání a uvědomování si závažných skutečností, které nás všechny obklopují, přes sledování jednání našich obecních představitelů, až po samotný vrchol této simulační hry. Stali jsme se na jeden den těmi, kdo rozhodují, těmi, kdo mají odpovědnost, těmi, kdo musí dělat další a další kompromisy, ale zároveň zastávat svá přesvědčení.
Třídenní oddechnutí od běžného chodu školy? To osloví téměř každého! Zvláště naši třídu, velmi svéráznou, vždyť na osobní a osobnostní profilaci jsme měli již šest let (počínáme společný sedmý rok). A politika!? Neumím si představit lepší materiál než nás – necelou septimu Gymnázia Šumperk a k tomu několik studentek a studentů z 3. B téže školy. Dále musí být přítomni naši instruktoři, kteří nás postupně a zasvěceně a smysluplně vedou ke zdárnému konci. A naši radní a zastupitelé v čele s panem Brožem, starostou města Šumperk. V zádech nějaká profesorka či profesor, pedagogický dozor.
Máme názor snad na všechno a dokážeme si ho také patřičně obhájit. Máme hádavého spolužáka Ježka. Občas nemístně pichlavého, někdy ku prospěchu dění. Všichni jsou potěšeni, že si můžeme sami odhlasovat vlastní pravidla společného programu. Ovšem nikdo nedomyslel následky. Všichni z recese uštědřili červenou „včasným příchodům“. Nedošlo nám, že pozdější začátek bude znamenat i pozdější konec. A že náš předepsaný časový rozpis nemusí být tedy dodržován. A proto jsem začala brát vážně heslo našich mentorů: „Buďte odpovědní za svá rozhodnutí."
Následovalo teoretické nahlédnutí do komunální politiky. Rozebíráme pojem demokracie, předkládáme vlastní názory na tento politický systém v naší zemi; ve skupinách tvoříme prezentaci o částech komunální struktury. Zadání bylo jasné. Připravit si dané téma na plakát, použít lze maximálně třicet psaných slov. Pro nás žádný problém. Pro představu uvedu náš projekt. Zadáním byl Obecní úřad a hospodaření obcí. Starosta bude největší panáček, pod ním šest menších, čára je rozdělí do odborů, které znázorníme autíčkem, stromečkem, divadelní maskou apod. Nesmíme ovšem zapomenout na něžné pohlaví a všudypřítomné menšiny. Ve zbývajícím čase dokreslujeme sukně a barvíme obličeje do různých tónů. Každá skupina zadaný úkol pojala trochu jinak. Všude bylo veselo a hlavně jsme si i něco zapamatovali.
Dosti zjednodušená mapa Šumperka a blízkého okolí měla posloužit jako studnice našich postřehů, jež vnímají klady a zápory města. Co komu vadí v Šumperku? Jak pracuje městská policie? V jakém stavu je zimní stadion? Budova Gymnázia se ihned ztratila pod řádnou vrstvou negativních červených puntíků. Parky také místo obvyklé zelené vyhlížely jako červené memento. Každý napsal dva návrhy, co by se dle nich mělo v Šumperku změnit a o čem chceme jednat v dalších dnech. Vše se vylepilo na patřičný plakát a ten jsme měli stále na očích.
Krásná zasedací místnost, poněkud formální, k veřejnosti nevstřícná… Nikoho nepřekvapilo, že na místo starosty se usadil Jakub Ježek. Po zkoušce mikrofonů (záhy však vypnutých) proběhlo náhodné rozřazení do politických uskupení.
Při tvorbě politických stran se plně uplatnila naše kreativita: Strana kruté změny pod vedením Vlastíka Kubíčka, Fialová pravda Dana Fialy, Česká národně demokratická strana – Ježkovci lídra Jakuba Ježka a SOUMRAK (Spravedlnost - Občané - Úcta - Mravnost - Respekt - Asertivita - Kompetence) Jany Muroňové.
Přicházejí zastupitelé. Mají nám pomoci s formulováním našich interpelací a návrhů. Na naši skupinu se tahal „černý Petr“. Žádný ze zastupitelů nebyl nadšený z našeho plánu zabývat se hernami ve městě. Interpelace byla už o něco příjemnější, avšak stejně problematicky řešitelná. A sice nedostatek parkovacích míst v centru města a na sídlištích.
Návrhy a interpelace se nakonec týkají následujícího: Rekonstrukce autobusového nádraží. Lavičky a zeleň v sadech 1. Máje. Oprava chodníků. Umístění heren na Hlavní třídě a ulici Generála Svobody. Rozdělení dotací do organizací. Činnost městské policie. Lépe či hůře řešitelné problémy, nebojíme se ovšem ničeho. Teoretická příprava nám zabrala celé dopoledne a my už očekávali odpolední zasedání zastupitelstva města, kde jsme měli načerpat co nejvíce vědomostí i zkušeností pro naše nadcházející simulované jednání.
Starosta zatím chybí, dva zastupitelé omluveni, další dva nepřítomni bez omluvy… skoro jako u nás na gymplu. Bez dlouhých ceremonií všechno začalo. Nudné potvrzování čehosi nezajímavého vystřídala skupina mladých fotbalistů. Každý nesl růži a malý dáreček (takto se rozdělují ty dotace?). Po krátkém propagačním videu a stručné diskuzi se fotbalistům jednohlasně přiřkl každoroční jeden milion navíc. Všechna další hlasování byla protknuta zelenou barvou na hlasovacím zařízení. Až na jedinou výjimku nebyl nikdy nikdo proti.
Na konci mělo přijít očekávané vystoupení našich zástupců z řad studentů na tomto zasedání zastupitelstva. Paradoxně se tohoto úkolu zhostili dva „nešumperáci“, kterým ještě ani nebylo osmnáct. Po interpelaci na práci městské policie byl vyzván k odpovědi ředitel této instituce. Odpověď byla jednoznačná: nejsou peníze na posílení hlídek. Kromě toho mladí lidé i občané obecně vůbec nevědí nic o Městské policii a její práci jako systému! Jediná zastupitelka, paní Šmotková, se studentů zastala. Její reakce nás povzbudila v další interpelaci, týkající se heren. Starosta argumentoval stometrovým prostorem okolo škol a jiných zařízení, kde žádná loterijní místa býti nemohou. Náš koordinátor – právník oponoval, že toto znění je dávno zrušeno a že je nyní veškerá kompetence k povolení či zrušení heren přesunuta na obce.
Opět zasedací místnost. Tentokrát už jsou mikrofony plně funkční, stoly se plní minerálkami, Starosta spolu se svými zadními vrátky v podobě dvojice zastupitelů přicházejí. Sepsat veškeré zajímavé momenty by bylo na dlouhé povídání. Z počátečního útočení na starostu samého jsme se začali věnovat vlastním reakcím na návrhy ostatních stran. Padaly věcné (možná i věčné) protinávrhy, protože se nikdo nechtěl spokojit s původním a každý toužil prosadit svůj názor. Během debat se u mikrofonů vystřídali snad všichni s vlastním názorem nebo návrhem. Výraznější byly samozřejmě vůdčí osobnosti, které nezřídka debatovaly jen mezi sebou.
Pomyslným ukončením celé simulační hry bylo získání diplomu z rukou starosty. Ovšem důležitější než tyto papíry s našimi jmény a podpisem pana starosty byly všechny zkušenosti, které jsme během tak krátké doby nabyli a zároveň je spojili s vlastními znalostmi a vědomostmi. Podle mého názoru by si měli touto praxí projít všichni osmnáctiletí všech středních škol. Jen takto se mohou na místa v politice dostat mladí tvůrčí lidé s novými nápady a řešeními. Verba movent, sed exempla trahunt – slova motivují, ale příklady táhnou!
Iva Juříková
