PŘEDSTAVUJEME DANU VARGOVOU
Dana Vargová se narodila 8. dubna 1936 v obci Bouzov. Její otec Antonín Malík (*1894) byl příslušníkem finanční stráže. V roce 1939 byl penzionován a totálně nasazen v Lutíně.
Dana Vargová (roz. Malíková) vystudovala střední a později vysokou školu pedagogickou a pracovala jako vychovatelka, ředitelka v dětském domově a učitelka češtiny, dějepisu i hudební výchovy. Jedním z jejích žáků byl například Tomáš Motýl. V roce 1962 se provdala za Julia Vargu.
Rodiče manžela Dany Vargové byli Maďaři, bohatí statkáři z jihu Slovenska. V roce 1953 jim komunisté zabavili veškerý majetek, otce poslali na léta do kriminálu a matku se dvěma syny odeslali s ozbrojenou eskortou do Šumperka. Mohli si vzít jen kufry s oblečením. Budoucímu manželovi paní Vargové bylo tehdy sedmnáct, musel ukončit studia na střední škole. Jeho matka neuměla slovensky, natož česky, netušila ani, kde je Šumperk. Pracovat museli na státním statku, bydleli v jedné ubohé místnosti s vojenskými postelemi.
Manžel Dany Vargové jako politicky nespolehlivý mohl vykonávat jen dělnické povolání. Pracoval jako řidič v místních dřevařských závodech.
Daně a Juliovi Vargovým se v roce 1962 narodil syn Julius. Až do svých devíti let byl Julek aktivní a talentované zdravé dítě. Očkování proti žloutence v roce 1971 však u něj vyvolalo nevyléčitelnou nemoc zvanou dermatomyositis, kdy imunitní systém působí proti vlastním tkáním a pomalu ničí všechen život v těle.
U nás s touto nemocí neměli lékaři žádné zkušenosti. Vargovi objížděli nemocnice, ale k ničemu to nevedlo. Domluvili si telefonicky vyšetření ve Švýcarsku a žádali o povolení výjezdu na týden. Byl začátek 70. let. Nepustili je, dokonce se jeden vysoce postavený lékař nechal slyšet, že socialistické zdravotnictví nemůže být hanobeno. Nakonec se dostali do Vídně, kde se dozvěděli, že spouštěčem bylo zřejmě očkování.
Julkovi postupně nemoc zlikvidovala svaly a napadla kůži. Až do patnácti let se mohl přece jen trochu pohybovat, i když do školy nechodil. Učila ho maminka, chodily za ním i její kolegyně ze školy, dělal pak z učiva zkoušky. Nemoc ho postupně úplně paralyzovala. Nemohl se sám najíst, nemohl psát. O to víc ale myslel.
S postižením zprvu vyrovnával těžce, poté, co poznal katolického kněze Josefa Hrdličku, se s nesnázemi postupně sžil. Smysl nalezl v katolické víře.
Přestože byl Julius upoután na lůžko a sotva udržel tužku nebo obrátil list papíru, bojoval proti nespravedlnosti a pomáhal druhým. Samostatným studiem i stykem s křesťanskými přáteli dospěl ke konverzi ke katolické víře. Stal se jednou z vůdčích postav katolických kruhů a disentu na Šumpersku. Kromě jiných navštěvoval Julka Vargu například Václav Malý, Josef Zvěřina nebo Josef Hrdlička. K Vargům chodili mladí kněží, vysokoškolští studenti, řada šumperských disidentů, pořád u nich někdo přespával a Dana Vargová všem vařila.
S přáteli tiskl Julek samizdaty, rozšiřoval katolické texty a různé petice. Dům Vargových byl proto neustále sledován a ve spisech StB objevila položka s názvem Objekt Julek.
V dospělém věku vstoupil Julius Varga do řádu dominikánů a přijal řeholní jméno Augustin V listopadových dnech roku 1989 byl jednou z hlavních osobností boje proti totalitě v Šumperku.
Byt Vargových se v listopadu 1989 změnil v malé revoluční centrum. Neustále až do pozdní noci tu bylo asi dvacet lidí. Julek už měl v té době počítač s tiskárnou, který obstarala ze zahraničí Dana Němcová. Složili se na něj rodina s Julkovými přáteli. A tak se u Vargů tiskly letáky. Julek pořád něco vymýšlel a diktoval. Vozili ho i na diskusní večery do divadla.
Své nemoci nakonec Julek podlehl v květnu 1996 v necelých 33 letech. Jeho matka Dana Vargová nadále žije v Šumperku. V roce 2014 se stala laureátkou Ceny Paměti národa.
