Komorní podvečer, jímž provázela herečka šumperského divadla Lucie Šmejkalová, doplnila krátká videa, která oceněné představila, příjemnou atmosféru dokreslila kapela Fleksible.
„Prožili jsme snad nejtěžší období v novodobých dějinách naší republiky, jehož dozvuky hospodářské i finanční nepochybně ještě pocítíme. Kovidová pandemie za sebou zanechala velké šrámy a jizvy na duši mnoha lidí. Dnes jsem ale velmi šťastný, že se pomalu vracíme do normálního života, že se můžeme takto potkat,“ řekl v úvodu slavnostního podvečera šumperský starosta Tomáš Spurný.
Dodal, že město v současnosti zpracovává strategický plán rozvoje pro příštích několik let a jako zásadní faktor vidí ten lidský. „Jsou to lidé, kteří Šumperku mohou něco přinést, neboť město se neobejde bez pracovitých a cílevědomých lidí, přesně takových, jaké zde dnes vidím. Děkuji vám za vaše úsilí, za vaše nápady,“ obrátil se k přítomným Tomáš Spurný, jehož u mikrofonu vystřídal senátor Miroslav Adámek. „Když jsem viděl seznam oceněných, většina svou činností pomáhá, a to je ten největší dar, který nám všem dávají,“ zdůraznil Adámek, jenž měl na předávání ocenění doprovodit předsedu senátu Miloše Vystrčila. Vzácný host se ale na poslední chvíli z pracovních a rodinných důvodů omluvil.
Významné osobnosti, akce, počiny, ale také zajímavé rekonstrukce a novostavby oceňuje město již od roku 1999. Zatímco v předchozích letech zasílali lidé nominace do předem vyhlášených kategorií, loni doznala koncepce udílení cen města výrazných změn. Místní radnice již nevyhlásila konkrétní kategorie za rok 2020 a konečné „slovo“ při výběru oceněných měla veřejnost, jež mohla hlasovat o navržených nominacích do 11. ledna. Držitele ocenění pak schválili na svém jednání 28. ledna zastupitelé, kteří současně udělili i zvláštní ceny zastupitelstva města. Slavnostní předávání ocenění, původně plánované na konec března, ale zhatilo zpřísnění protiepidemických opatření, laureáti je tak převzali až o tři měsíce později.
OCENĚNÍ PŘEVZALI:
Dětský klíč Šumperk
Obecně prospěšná společnost Dětský klíč Šumperk poskytuje už jedenadvacet let sociální služby lidem s poruchou autistického spektra a jejich rodinám. Loni organizace dokončila projekt výstavby asistenčního domu v hornotemenické lokalitě za „Hniličkou“. Cílem tohoto projektu bylo vybudovat malokapacitní zařízení pro osoby s autismem, které vyžadují podporu a pomoc další dospělé osoby. Přízemní pavilonový objekt, obklopený zahradou, zahrnuje dvě téměř identické domácnosti vždy o dvou bytech se společnou kuchyní. Obě domácnosti mají samostatný vchod se šatnou a pokojem pro personál. Uprostřed mezi pavilony jsou pak umístěny jednopokojový byt, knihovna a relaxační místnost.
Od letošního roku probíhají v asistenčním domě kromě sociální rehabilitace také krátkodobé odlehčovací pobyty dětí a mladých dospělých s autismem, a to bez rodičů a za přiměřené podpory kvalifikovaných osobních asistentů. Příjemný a současně funkční prostor domu umožnil Dětskému klíči rozšířit a zkvalitnit kapacitu pobytové odlehčovací služby, rodinám pečujícím o své blízké s autismem pak přinesl tolik potřebné ulehčení. „V dnešní době mnoho lidí přehodnocuje své životy a já si velmi vážím toho, že máme v Šumperku takovou organizaci, jako je Dětský klíč, a že vybudovala zařízení, jež ulehčí rodinám péči o jejich blízké s autismem,“ řekl místostarosta Jakub Jirgl, který předal ocenění Silvii Novákové z Dětského klíče.
Iva Gieselová
V barvách atletického oddílu TJ Šumperk reprezentuje Iva Gieselová své město úspěšně v České republice i v zahraničí. Loni zazářila nejen jako vytrvalkyně, ale rovněž na kratších tratích. Stala se dvojnásobnou mistryní republiky dorostenek, a to na trati tři tisíce metrů a dva tisíce metrů překážek. Díky svému tréninkovému úsilí a odhodlání získala v uplynulém roce celkem sedm medailí z mistrovství republiky, a to i v kategoriích juniorek a žen do dvaadvaceti let na dráze, na silnici i v běhu do vrchu. „Chci poděkovat hlavně rodičům za podporu a samozřejmě trenérovi a celému atletickému klubu za skvělé zázemí,“ řekla při přebírání ocenění úspěšná mladá sportovkyně.
Tomáš Motýl
Tomáš Motýl si svou dlouholetou a systematickou prací s dětmi Šumperského dětského sboru vybudoval pověst vynikajícího sbormistra a pedagoga, který nadále inspiruje a ovlivňuje práci sbormistrů v republice i v zahraničí. Dokázal vytvořit ideální prostředí pro všestranný vývoj dětí od nejnižších školních ročníků až do věku maturity, v němž sborový zpěv slouží jako motivační tmel. Jeho metodika dokázala, že lze zkombinovat hravou formu se soustředěnou prací, která dětem umožní naučit se pracovat samy na sobě. Jeho nápadité a přívětivé působení pozitivně ovlivnilo stovky dětí a mladých lidí. Na tomto podhoubí v Šumperku vyrostlo umělecké těleso, jemuž se dostalo a dostává všeobecného uznání na české i mezinárodní sborové scéně.
Jako výraz uznání mimořádného přínosu interpretační sbormistrovské činnosti obdržel Tomáš Motýl v roce 2006 Cenu Františka Lýska a v roce 2010 Cenu Bedřicha Smetany, která je nejvyšším národním sbormistrovským oceněním. Své zážitky i metodiku práce s dětmi poutavě popsal v knize „Zahrada“. Před čtyřmi lety předal sbormistrovskou taktovku Heleně Stojaníkové a od té doby pracuje na dalších publikacích, mapujících více než pět desetiletí života sboru.
„Mám nyní velkou trému, protože k Tomáši Motýlovi chovám velkou úctu a respekt. Vychoval generace skvělých mladých lidí, při jejichž koncertech jsem měl mnohokrát husí kůži a zažíval výjimečné chvíle,“ řekl starosta Tomáš Spurný, jenž Tomáši Motýlovi ocenění předával.
Šumperská Špajzka
Nejprve začali v Praze nakupovat v bezobalových prodejnách. Postupně se trend Zero Waste, tedy minimum odpadu, stal jejich životním stylem. Předloni v prosinci se tehdy snoubenci a dnes manželé Michaela a Filip Valentovi přestěhovali do Šumperka, v hlavě už přitom měli projekt Šumperské Špajzky. Koncem loňského května pak na Hlavní třídě otevřeli první bezobalový obchod potravin a drogerie ve městě. Do přinesených nádob si zde zákazníci mohou nakoupit cokoliv, a to od potravin až po drogerii. Provozovatelé obchodu tak dokazují, že odpad lze minimalizovat, že každá věc nemusí být zabalená zvlášť a že například nádoba na olej se dá používat téměř do nekonečna a není nutné pokaždé kupovat novou.
„Nominace na cenu města do závěrečné finálové desítky nás opravdu překvapila a moc si jí vážíme. Je potvrzením, že jsme se vydali správným směrem. Mottem našeho obchodu je, že nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne, a my doufáme, že se nám tento směr bude dařit v Šumperku dále rozvíjet,“ řekla během slavnostního podvečera Michaela Valentová.
Radim Šíma
Radim Šíma je dnes duší šumperského mužského basketbalu. Hře pod bezedným košem propadl v páté třídě, od svých trenérů Jiřího Švába, Ladislava Barvínka a Zdeňka Měrky dostal tu nejlepší „školu“ a po ukončení hráčské kariéry se pustil do trénování dorosteneckého týmu, s nímž brzy dosáhl vynikajících výsledků. Pod jeho vedením obsadil ve dvou sezonách první příčku skupiny B dorostenecké ligy. Věnoval se ale i těm nejmenším a zaměřil se na výchovu mladých hráčů. S některými dorostenci poté přešel do mužské kategorie a v „áčku“ dokázal vytvořit rodinnou atmosféru, která se stala základem herních úspěchů. I díky jeho přístupu se tak podařilo vytvořit stabilní tým, který se ve 2. lize mužů drží už jedenáct let.
Během posledních více než pětatřiceti let trávil Radim Šíma v hale na Tyršově stadionu tři až čtyři večery týdně, víkendů při zápasech doma i na hřištích soupeřů pak bylo nepočítaně.
„Vytvořil jsem si z družstva další rodinu, daří se nám nejen v basketbale, ale i ve vzájemných vztazích, na kluky se můžu stoprocentně spolehnout. To je základ, úspěch je jenom taková třešnička na dortu. Velké poděkování v této souvislosti patří hlavně manželce, protože na Tyršáku jsem byl mnohdy víc než doma,“ přiznal s úsměvem Radim Šíma.
Žákyně a žáci 4. ročníku Střední zdravotnické školy Šumperk
V novodobé historii státu zřejmě nikdo nepamatuje situaci, kdy by studenti zdravotnických škol museli ještě před maturitou opustit své třídy a lavice a rovnýma nohama vstoupit do „školy života“. Místo učebnic, které dřív mohli každé odpoledne odložit a věnovat se svým zálibám, navlékli ochranné oděvy, brýle, respirátory a nastoupili na dvanáctihodinové směny u lůžek pacientů. Po skončení služby měli v hlavě jedinou myšlenku, pořádně se vyspat před nástupem na další směnu. Na bedra jim byla naložena tíživá odpovědnost, protože pro nedostatek zdravotnického personálu vykonávali i práce, k nimž by se jinak během studia nedostali. Mimořádná doba si vyžaduje mimořádné činy. A oni to zvládli. Poděkoval jim za to senátor Miroslav Adámek, od kterého převzaly jménem svých spolužáků cenu zastupitelstva města „čerstvé“ maturantky Tereza Rosáková a Jana Procyková.
Zaměstnanci Nemocnice Šumperk, a. s.
Práce zdravotnického personálu nemocnice je náročná v každé době. Rok 2020 však přinesl něco absolutně nečekaného. Nemoc, pro niž se vžil pojem covid-19, uzavřela brány nemocnice již na jaře a naložila na bedra všech zaměstnanců bez výjimky práci, která nebrala konce. Na prvním místě jde samozřejmě vždy o bezpečí pacientů. Bylo však také nutné zabezpečit celý areál a všechny technické provozy, což si vyžádalo velké vypětí každého zaměstnance. Obava z přenosu nákazy byla tehdy opravdu velká. V létě se mohlo zdát, že nebezpečí pominulo, ale vnitřní provoz nemocnice byl prozíravě připraven na další vlnu epidemie covidu.
Druhá vlna udeřila s plnou silou na podzim a přinesla enormní zátěž na personál především na „covidových“ odděleních. Znamenalo to však i ještě větší vypětí všech zaměstnanců. Bylo třeba se postarat o akutní pacienty, mezi něž se ale dostali i sami zdravotníci, což průběžně oslabovalo celý tým. Přitom pacienti se zlomeninami, otřesy mozku, žlučníkovými záchvaty, infarkty a dalšími akutními stavy rovněž vyžadovali neodkladnou zdravotní péči. A covid-necovid, na svět přicházejí také noví občánci…
Přes určitá omezení a odklady neakutních operací byla nemocnice k dispozici pro každého, kdo pomoc potřeboval. Za to patří dík lékařům, nelékařskému zdravotnickému personálu, dopravní službě, zaměstnancům kuchyně i prádelny, úklidu, veškerému technickému personálu a samozřejmě vedení nemocnice, které již více než rok neměří svůj pracovní čas. Poděkování míří také ke všem, kdo přišli pomoci zvenčí. Studentům, vojákům, hasičům a veřejnosti, která zdravotníky podporovala šitím roušek, dary i prostým poděkováním.
Stavební úpravy pavilonu „P“ v areálu nemocnice
Pavilon „staré chirurgie“ je první budovou, která se stala součástí městské nemocnice otevřené v roce 1896. K původnímu objektu byly postupně přistavěny další části, pokoje a operační sály, aby vyhovoval rozvoji lékařské péče a rozsahu operačních výkonů. Svůj význam budova ztratila v 90. letech minulého století, kdy byly vybudovány nové operační sály a dva pavilony lůžkové péče. Přes veškerou snahu města i nemocnice se nepodařilo dlouhá léta nalézt soulad investičních a provozních financí k provozování zdravotní nebo sociální péče v objektu. Teprve ve chvíli, kdy ho odkoupil současný majitel nemocnice Martin Polach, se podařilo budovu nejen zrekonstruovat v původním architektonickém stylu, ale také najít využití pro pacienty, kteří potřebují dlouhodobou a intenzivní ošetřovatelskou péči. Díky investici přesahující dvě stě dvacet milionů korun zde vzniklo jedno z nejmodernějších center ošetřovatelské péče nejen v Olomouckém kraji. Objekt sehrává významnou roli i v souvislosti s koronavirovou epidemií, v jeho přízemí zřídila nemocnice očkovací centrum, kterým nyní denně projde až osm set padesát lidí. Pavilon sice nese označení „P“, ale ještě dlouho mu nikdo neřekne jinak než „stará chirurgie“.
