Napadl ho streptokok, a tak bojoval o nohu i o život, šumperští lékaři mu zachránili obojí

„Bolest nad kolenem neustávala, proto jsem podle doporučení chirurga ještě týž den zajel do Šumperka na pohotovost, kde mají lepší diagnostické vybavení. Tam mi potvrdili přetržený sval a poslali mě zpět domů. Ale stav se nadále zhoršoval. K vysokým teplotám a bolestem se přidalo i zvracení a otok celého stehna. Proto mě druhý den manželka zavezla opět do Šumperské nemocnice. Z vyšetření zjistili, že mám v těle streptokoka, který mi obrovskou rychlostí užírá nohu. Byl jsem okamžitě hospitalizován, ale můj stav se velmi rychle zhoršoval a po pár hodinách jsem již nevěděl, co se se mnou dál děje,“ říká Petr Frýda, který trpěl streptokokovou infekcí pravé dolní končetiny s rychlým rozvojem nekrotizující fasciitídy stehna a bérce. Jedná se o velmi vzácné onemocnění, které se dle studií objeví zhruba u jednoho člověka z dvou set tisíc za rok.
Lékaři Šumperské nemocnice okamžitě zahájili komplexní léčbu celého organismu. „Když jsme s rodinou přijeli do nemocnice, už nás k manželovi nepustili, jen nás informovali, že je v kritickém stavu, celková sepse organizmu způsobila selhání ledvin a později také jater. Naštěstí to díky lékařům a špičkové péči zdravotního personálu na ARO a JIPCE zvládl,“ vzpomíná manželka Kateřina Frýdová, která zůstala v následujícím půlroce, než se mohl pan Petr vrátit domů do domácího léčení, s dětmi Petříkem a Maruškou sama. „Myslel jsem na rodinu, to byla moje největší motivace, kvůli nim jsem to nemohl vzdát. Možnost, že bych se vůbec nemusel vrátit domů, jsem vůbec nepřipouštěl,“ sdělil pan Petr, jehož vyhlídky nebyly v počátku vůbec dobré. Více než polovina případů totiž končí smrtí, mnoha lidem s tímto onemocněním musí být amputována končetina. Pro přežití je nejdůležitější včasně nasazená léčba. „Když mne službu konající lékař informoval o případu, tak jsem – protože na toto onemocnění myslím, znám ho z literatury a již jsem se s ním i setkal – ihned nařídil agresivní léčbu antibiotiky a také chirurgickou a intenzivní léčbu na ARO,“ uvádí primář ortopedického oddělení Šumperské nemocnice MUDr. Zdeněk Štěpán.
Pan Petr prošel všemi třemi stádii nekrotizující fasciitídy, která u něj postupovala velmi rychle. V prvním stádiu je typická disproporce malého lokálního nálezu a výrazné bolestivosti, která se projevila i u pana Petra. Zároveň se rychle začne šířit nekrotický proces a toxický šok. Ve druhé fázi následuje vznik bul a cyst kůže, které mají krvácivou náplň,
končetina dále otéká, dochází k destrukci kožních nervových větví. „Typická je rovněž produkce šedavé vodnaté silně páchnoucí tekutiny jako následku nekrózy tuku,“ vysvětluje primář MUDr. Zdeněk Štěpán s tím, že v poslední třetí fázi se záplavou toxinů rozvíjí systémová zánětlivá odpověď a septický šok. „Podobně jako klinický obraz, diagnostika tak i terapie má tři hlavní pilíře – časnou chirurgickou intervenci, časnou léčbu antibiotiky a podpůrnou léčbu na jednotce intenzivní péče. Díky správně vedené léčbě od prvních hodin, kdy se symptomy onemocnění objevily, se podařilo zachránit panu Petrovi život, a to díky špičkové práci intenzivistů a komplexní podpůrné terapii,“ doplňuje Zdeněk Štěpán.
Ke zvládnutí tohoto průběhu onemocnění je nezbytná spolupráce celé nemocnice. „Jsem hrdý na to, že naše nemocnice je připravena zvládnout i takové velmi složité a ekonomicky nákladné onemocnění. Není totiž pravda, že nejsložitější případy se léčí jen na klinikách. V tomto případě není v republice pracoviště, které by mělo dostatek zkušeností. V akutním stavu rychle probíhajícího onemocnění pacienta žádné oddělení nepřevezme a není čas pacienta někde překládat. Právě rychlost a včasnost terapie je rozhodující pro zachování života a následně i kvality života,“ sdělil Zdeněk Štěpán.
Když se Petr Frýda dostal z nejhoršího, byl natolik oslabený, že jen ležel na lůžku, a ani se sám nenajedl. Až po třech měsících se začal pomalu osamostatňovat. Stále však ještě nevěděl, zda o nohu nakonec nepřijde – rána byla stále otevřená. Přesto se začal učit chodit již v nemocnici, a to nejprve za pomoci chodítka, které později vyměnil za berle. Po pobytu v kyslíkové komoře a po rehabilitaci v lázních se jeho zdravotní stav začal konečně výrazněji zlepšovat.
Dnes pan Petr pilně rehabilituje. Sám ujde několik desítek metrů, ale na delší trasu stále potřebuje francouzské hole. V rámci rehabilitace už také zkouší jezdit na kole. V mládí byl aktivním sportovcem, dělal plavčíka. Později s rodinou rádi jezdili na kolech a na různé výlety. To mu zřejmě také pomohlo zachránit život. „Kdybych měl jinou tělesnou stavbu, zřejmě bych tady již nebyl, zhubl jsem snad třicet kilogramů,“ uvedl Petr Frýda, který nyní v pravé noze nemá od kolena dolů cit, přesto stále doufá, že se vše vrátí do starých kolejí. „Podle lékařů to může trvat i dva roky, než nervy nohou opět ‚prorostou‘, ale nevadí, snažím se, co nejvíce můžu. Jsem rád, že jsem doma se svojí rodinou a těším se, až zase někam společně vyrazíme,“ dodal pan Petr a pokračoval: „Rádi bychom s manželkou touto cestou poděkovali celému zdravotnickému personálu oddělení JIP a ortopedie v Šumperské nemocnici, a to jak doktorům, tak i sestřičkám. Také děkujeme rodině za pomoc a podporu v této nelehké životní situaci.“
Je až neuvěřitelné, s jakou rychlostí se podařilo panu Petrovi vrátit zpět do života, i když na pravé končetině mu již navždy zůstanou známky těžkého průběhu onemocnění. „Není vyloučeno, že v budoucnu se pan Petr s tímto onemocněním, stejně jako my nebo kdokoliv z našeho okolí nesetká znovu,“ upozorňuje primář Zdeněk Štěpán.